Chodský pes Med z Dašického zátiší

O Plemeni CHODSKÉHO PSA

..díky tomuto článku mam doma choďáčka :) Je to krásný článek o Chodácích z časopisu SVĚT PSŮ.

                      

HISTORIE-" Pes Jana Sladkého Koziny" , " Předloha skautského znaku" , " Hraničár starých Chodů" -právě takové a podobné přívlastky bývají spojené s CHP. Na zdůražnování historických souvislostí rád poukazoval i člověk považovaný za tvůrce plemene Jan Findejs. Hloubavého čtenáře teď asi napadne: jak to jde dohromady? Jak může být tvůrcem historického plemene náš současník (ing. Findejs zemřel na podzim loňského roku)? Jednalo se v tomto případě o znovuobjevení něčeho, co zde už kdysi dávno existovalo? Nebo o znovuvyšlechtění přesně podle starého vzoru, historickou rekonstrukcí? Ani jedno, ani druhé není úplně přesné. Chodský pes přesně v takové podobě, v jaké ho známe dnes, nikdy skutečně neexistoval. Na druhé straně je ovšem historicky doloženo, že na území Čech se svébytná forma ovčáckého psa relativně ústáleného typu v minulosti vyskytovala. Tito psi žili i na území Chodska, ale v rámci specifik tohoto regionu byly jejich úlohy širší. Chové střežící nejzápadnější výspu českých hranic odjakživa používali se své práci psy, a psí hlavu si proto dali do erbu. Po kolonizaci pohraničních lesů a její přeměně na pole a pastviny se hraničářští psi začali používat také jako ovčáci a hlídači před šelmani a zloději. O úloze a významu chodských psů v naší minulosti se ve svých dílech zmiňují Jindřich Šimon Baar, Karel Matěj Čapek  a samozřejmě Alois Jirásek ve svém románu Psohlavci. Většina z nás má ještě z dob povinné školní docházky v paměti kresby Mikoláše Aleše. Snad si ještě vzpomenete, že na několika ilustracích k Psohlavcům je vyobrazen Chod s širákem na hlavě a čakanem v ruce, jemuž u nohou sedí bdělý pes se vztyčenýma ušima. O Chodských psech se ve svých vzpomínkách také zmiňuje Jindřich Šimon Baar, jako o psech typických pro Chodsko,  vyrovnaného typu, kteří se vyskytují převážně v okolí vesnice Klenčí na Šumavě. Pomník CHP je součástí pomníku Jana Sladkého Koziny v Hrádku u Domažlic, A konečně hlava CHP ve skautské lilii, ježe je dodnes nedílnou součástí oficiálního znaku českých skautů, má rovněz patřit CHP. To všechno jsou svědectví nepřímá, zprostředkovaná, která nám sice dávájí informaci  o  typu ovčáku, jenž se na Chodsku v minulosti choval, ale ani při nejbujnější fantazii je nelze ztotožnit s dnešním chodských psem, Doklady o tom, jak přesně tito psi vypadali, jak byli velcí, jakou měli barvu a podobně chybějí. Moderního CHP taklze označit spíše za ohlas všech těchto zmínek a památek. Moderní tvůrci v plemeni zhodnotili svou představu o tom, jak asi mohl-nebo podle jejich představ měl-původní CHP vypadat. Není však pochyb o tom, že jeho současná podoba je výsledkem novodobého chovatelského snažení. Byl stanoven typ, jak by plemeno mohlo vypadat, a začala cesta zhmotňování této ideální představy i v praxi. To však mělo ještě nějakou dobu trvat.

VZNIK PLEMENE-Ve 20.století totiž chodský pes upadl do zapomnění. Několik nadšenců se sice v období 2. světové války pokusilo sestavit návrh na uznání CHP FCI, ale k realizaci nakonec nedošlo a koncept návrhu se ztratil. Skutečná historie chodského psa tak začíná až v roce 1984. V tomto roce byl předložen ke schválení standart plemene, odsouhlaseno zapisování štěňat pod názvem chodský pes do plemenné knihy. Předcházelo mu zveřejnění článku ing. Findejse o někdejším CHP. Na možnost jeho opětovného vytvoření prý autora přivedl známý kynologický odborník Vilém Kurz, který mu zaslal  fotografie několik plemen, jež by si podle jeho názoru zasloužila regeneraci. Z nich Jana Findejse nejvíce zaujal  právě původní český ovčák. Na konci článku, který popisoval, jak by plemeno mělo vypadat, byla výzva, aby se přihlásili majitelé, kteří mají psa podobného typu doma. A lidé se skutečně začali hlásit. Podařilo se vybrat  několik zvířat sice nejasného původu, ale rámcově splňující představy tvůrců. Byli to především pes Dixi a fena Bessy, kteří vytvořili prví pár chodského psa a v roce 1985 dali ch. stanici Na Barance světu první vrh. Všech  6 štěňat bylo vzácně vyrovnaných, takže bylo na čem stavět. Uskutečnily se další vrhy, do chovu vstoupili další nepříbuzní psi a podařilo se vytvořit několik na sobě nezávislých linií. Všichni jedinci vybraní pro regeneraci museli být předem shváleni bonitační komisí, potom byl nařízen jeden zkušební vrh a teprve po jeho vyhodnocení se rozhodovalo o dalším využitídaných psů do chovu.Co se exteriéru týče, důraz byl kladen na charakteristickou střední výšku, rovný hřbet a dlouhou srst s bohatou podsadou, která měla být odolná vůči nepřízni počasí. Uši měly být krátké, nasazené daleko od sebe, a bohatě osrsňěné. Požadovaný typ se podařilo prosadit poměrně rychle. Stejně důležité bylo, že nové plemeno od začátko budilo velký zájem kynologické veřejnosti, který trvá dodnes. S chodskými psy se dnes běžně setkáváme nejen na výstavách, ale i na nejrůznějších sportovních soitěžích a na ulicích.V roce 2005 se plemeno umístilo na 51.místě tabulky početnosti psích plemen, když bylo odchováno 181 štěňat. Zájem o štěňata má vzestupnou tendenci, což lze vysledovat i z toho, že ačkoli počty odchovaných štěňat jdou ročně do stovek, s inzeráty na ně se setkáváme spíše vyjímečně.

ZLATÁ STŘEDNÍ CESTA- Za úspěšným rozšířením chodského psa je samozřejmě víc než jen jeho příjemný zevnějšek. Je to totiž pes ve všem ohledech " tak akorát" . Ani velký, ani malý, ani křehký, ani těžký nebo subtilní. Je aktivní, nikoli však hyperaktivní. Dobře hlídá, ale není agresivní či nebezpečný svému okolí! Srst nemá uplně dlouhou, ani úplně krátkou. Původem a založením je to venkovan (dříve se prý dokonce uvažovalo o názvu český selský pes), jenž se ale dokáže přizpůsobit i životu ve městě. Je tak malý, že ho fyzicky dokáže zvládnout téměř každý, ale přitom tak velký, že je schopen plnit úlohu hlídače  a obránce, který budí respekt. Zkrátka ve všem ohledech je to pes, jak má být- a to lidé dokážou ocenit. K dalším přednostem plemene patří skromnost, nenáročnost, odolnost a také jistá tvrdost vůči nepříznim počasí. Právě na to kladli tvůrci CHP velký důraz. Chodští psi mohou žít bez problémů celý život venku, nevadí jim déšť, sníh ani mráz. V tomto ohledu se prý vyrovnají i severským plemenům. Na rozdíl od nich jim však zvlášt nevadí ani letní vedra. Srst není tak dlouhá, aby potřebovala nějakou přehnanou péči, většinou jí stačí jednou týdně v rychlosti pročesat řídkým kovovým hřebenem a pravidelně prokartáčovat.  O něco více pozornosti vyžadu v dobře línání, které však většinou probíhá velmi rychle.

NENÍ TO MALÝ NĚMECKÝ OVČÁK- Majitelé choďáků musí počítat s tím, že veřejnost si jejich svěřence bude ustavičně plést s německým ovčákem, většinou lidově nazývaným vlčák. Na první pohled se CHP menšímu německému ovčákovi skutečně trochu  podobá. Má s ním také společnou univerzálnost, skvělou ovladatelnost, výborný čich a přizpůsobivost. V mnohém se však liší. Co se exteriéru týče, je o něco menší a lehčí, má mít naprosto rovný hřbet, širší a kratší hlavu, menší uši umístěné více u sebe. Odlišuje se přirozeně i délkou a typem srsti a zbarvením, které je u CHP vždy černožluté.  Oproti německému ovčáku má také jiný způsob pohybu-je pro něj typický nízký klus s diagonálním posunem končetin při zachování neměnné linie hřbetu. Chod je lehký, pružný a prostorný. V pohybu je toto plemeno mimořádně vytrvalé, obratné a šikovné. Rozdíly bychom našli také v povaze a celkovém založení. Chodský ps je více " rodinným psem" , i když všestraně nadaným, a vyžaduje citlivé zacházení. Je snášenlivější a nenáročnější. Většinou velmi dobře vychází s ostatními psy i cizími lidmi, přímo skvěle pak s dětmi. Zvládne ho i snaživý začátečník, cvičit s ním může i mládež. Vyhovuje mu hravý přístup, špatně snáší dril a příliš časté mechanické opakování stejných cviků. Chodský pes nemívá sklony k dominanci, naopak, typická je snášenlivost a dobrá ovladatelnost. Mívá o něco rychlejší rekace než běžní služební psi (bývá kvůli nim někdy přirovnáván k dobrmanovi) , bleskově přechází z klidu do aktivity a naopak. Ochotně a rád bude docházet na kynologické cvičiště a podrobí se tam jakémukoliv výcviku, ale pokud se jeho majiteli nebude chtít, nevadí. Místo služebního výcviku postačí i solidní výchova, pracovní vyžití mohou nahradit dlouhé vycházky a možnost trávit co nejvíce času se sportovní rodinou a účastnit se jejich aktivit.

CO DOKÁŽE- Stále mluvíme o všestranosti chodského psa, ale co to konkrétně znamená v praxi? Ocitujeme nejprve ze standartu: " Je výborným hlídacím, ochranným a doprovodným psem, který je schopen náročného výcviku. Je obdařen vynikajícím nosem, čichové práce zvládá s lehkostí a temperamentem. Díky ideální střední výšce a dobré ovladatelnosti lze ského psa využít i v slepeckém výcviku. Navíc pro výborné čichové schopnosti může být s úspěchem nasazen při záchránářských akcích a při vyhledávání osob v lavinách. Projevuje rovněž vlohy pro střežení stád  apráci v zápřahu" . Chodští psi dnes zcela běžně skládají všestranné zkoušky z výkonu a to i vyššího supně. Někteří mají za sbeou úspěšné složení zkoušky lavinové i záchranářské (např. Daren Garsia a Endy Bryvilsár vyli úspěšně nasazeni při záchranářských pracích po zemětřesení v Turecku a teké při vyhledávání ztracených osob) . Někteří choďáci jsou dnes využíváni při práci se stády ovcí či koní (např. Berta a její dcera Cedra Cidabro) . Tělesné parametry choďáků, jejich střední výška, rychlost, obratnost a celkový pružný a lehký pohyb je předurčují k soutěži agility, kde se jim v posledních letech daří dostávat i do nejvyšších soutěží. Většina choďáků dnes plní úlohu, pro niž byla stvořena především: bystrého hlídače, spolehlivého ochránce a především skvělého společníka. Ať už se majitel rozhodne věnovat se se svým choďákem jakékoliv aktivitě, může si být jist, že jeho pes mu za to bude vděčný a bude nadšeně spolupracovat.

CHOV NENÍ PROBLÉM- I z hlediska chovu chodský pes dostává své pověsti zdravého, skromného a životaschopného plemene. Odchody bývají početné a bezproblémové, Feny pravidelně hárají a dobře zabřezávají i rodí. O štěňátka se pak dlouho starají a kojí. Vrhy bývají početné. Samozřejmě žádnému plemeni se nevyhýbají zdravotní problémy. U CHP se objevuje dysplazie kyčelních kloubů, takže chovatelé se zaměřují na prevenci a před zařazením do chovu psy rentgenují. Naopak podmínkou pro získaní chovnosti není zkouška z výkonu a plemeno se dosud nerozčlenilo na pracovní a exteriérové linie. CHP sice není mezinárodně uznán, byl však vyvezen již do mnoha zemí, např. do SRN, Dánska, Švédska, Beneluxu a dokonce i do USA. Přejme mu, aby své vítězné tažení jednou završil i mezinárodním uznáním. Ale i kdyby k tomu nedošlo, jeho příznivci na něho určitě nezanevřou. Jeho dobré vlastnosti se o to určitě postarají.

                                                                                                                                                                                                           

                                                                                                                                     

Na fotečkách je choďáček Darri Stamo- Bud (www.darri.chodskypes.eu)

 

 

článek z časopisu SVĚT PSŮ 4/2007

Jinak na úplný standart se můžete kouknout ZDE, další odkazy na popis plemene najdete v odkazech. :)