Chodský pes Med z Dašického zátiší
Jak žijeme :) |
|
Povídání
Jak jsem přišla k tý hyperaktivní potvůrce :o)) Bohužel musím použít klišé typu : Pejska jsem chtěla odmala.. Žoudala jsem opravdu nepřetržitě, psí atlasy a internet jsem sjížděla v každé volné chvíli, ale abych pravdu řekla, nemohla jsem najít něco takového " právého ořechového" ... Přemýšlela jsem o border kolii, kokršpanělovi, pak o českym strakáčovi... Ale choďáčka jsem nikde neviděla, tedy až na den D. Byla jsem na návštěvě u sestřenice..Sestřenka zrovna musela jít něco uklidit, a já abych se nenudila, jsem se vrhla k její hromadě časopisů..Když jsem na hromadě zahlídla časopis Svět psů, srdce mi poskočilo radostí a já hltala každou stránku...Asi tak ve prostřed na mě vybafl můj vysněný pes- chlupatý, střední velikosti, krásný a po přečtení povahy jsem měla jasno- ten musí být můj. Jenže doma to nebylo tak snadné..Rodiče o ničem nechtěli slyšet..Oba měli pejska odmala a tak mě nedokázali pochopit, navíc si mysleli, že mě to přestane bavit, že se o něj nebudu starat... A tak sme doma měli asi půlroku přetahovanou typu :Budeme mít psa, nebudem mít psa :)) Zlom nastal, když jsem zjistila, že choďanda a choďák jsou v jedné vesnici nedaleko od nás.. Jeli jsme se na ně podívat a bylo jasno- hledáme ch.stanici, odkud bychom si mohli štěně vzít (oni také plánovali štěňata, ale až na podzim a my chtěli štěňátko raději na prázdniny) ..Narazili jsme na ch.stanici Z Dašického zátiší a po zkouknutí černošky maminy a krásnýho znakáče taťky jsme si u paní Metelkové zamluvili štěňátko- sice jsem pořád váhala mezi fenou a psem, ale nakonec jsem dala na radu Kristýny, která má doma psa Chucka z Dašického zátiší a zvolila psa. Jakou jsem měla radost, když jsem zjistila, že se Bessyně narodilo šest štěňátek a to jedno tam na mě čeká Medík 3 týdny
|
. Týdny ubíhaly hrozně pomalu a když jsem měla možnost díky náhodě se na Medíka jet podívat- byly mu tři týdny. Vypadal jako malinkatá černá koulička, hrozně klidňoučká a hodná :)) A pak za 5 týdnů jsme jeli do Dašic podruhé a to jsme si už Medyho vezli domů :) Teď když píšu tyhle řádky, tak je Medíkovi půl roku a i když je to černoušek se zatím jedním nestojícím uchem, je to pro mě ten nejkrásnější a nejlepší pes na světě. 
